V úterý 18. 12. 2018 jsme v rámci dějepisného semináře navštívili Muzeum Hlučínska. Konkrétně jsme se byli podívat na stálou expozici „Kdo jsou lidé na Hlučínsku“. Pan Jiří Neminář – náš průvodce stálou výstavou – nás nejprve poprosil o sepsání našeho názoru – měli jsme vymyslet, jak by mělo vypadat správné muzeum.

Po vysbírání lístečků s námi vedl debatu o nejen naší identitě, polemizovali jsme nad tím, jak by sami sebe vlastně měli brát lidé na Hlučínsku. Shodli jsme se na tom, že se jedná o složité téma, neboť na tomto území se během vcelku krátké doby vystřídalo mnoho států a státních útvarů.

Samotná prohlídka se skládala z několika částí, přičemž každá část měla svůj vlastní koutek. Prvně nám pan Neminář vysvětlil proces připojení Hlučínska k první republice. Viděli jsme propustku pána z Bohuslavic, který musel sehnat sedm razítek, aby mohl jet navštívit svou matku do Hati (tehdy Polsko). A poslechli jsme si příběhy několika vojáků z Hlučína a okolí, kterým války zničily život. Byli válečnými zajatci a domů se vrátili až po 5-7 letech, nebo museli absolvovat dvě vojenské služby, kvůli změně občanství. Závěr prohlídky probíhal v druhém patře budovy muzea, kde jsme zhlédli film, v němž starší lidé vyprávěli své zážitky z války.

 Kateřina Prokopová, 3. A