Můj nezapomenutelný listopad ve Francii

V rámci výměnného pobytu programu Erasmus+ jsem strávil uplynulý měsíc ve francouzské Bretani, což je evropský nejzápadnější region země. V Bretani jsem studoval na místním lyceu, kde se mi dostalo nejen velmi milého přijetí od spolužáků a učitelů, ale i od mé “nové” rodiny, která byla prostě úžasná.

Když se ohlédnu zpátky, musím říct, že to byl dost možná jeden z mých nejužitečnějších měsíců života. Krom vědomostí ve škole získá totiž člověk při studiu v zahraničí i určitý rozhled. Pozná jiný jazyk, hodnoty, zkrátka kulturu. Tím vším pozná i sám sebe, pochopí své kladné a záporné stránky, může srovnat různé způsoby života… Osobně jsem předpokládal, že s životem v jiném prostředí, zvláště, když jsem neuměl francouzsky, budu mít problém, ale nakonec celý pobyt proběhl mnohonásobně lépe, než bylo mé očekávání.

Tamní škola nebyla zprvu úplně snadná, jelikož jsem měl všechny hodiny (krom cizích jazyků) ve francouzštině. Nicméně se mi podařilo poměrně rychle zapadnout. Texty jsem velmi brzy dokázal číst a pochopit většinou bez pomoci překladače. V posledních dnech jsem se dokonce francouzsky trochu rozmluvil. Obecně výuka byla velmi pestrá, v jednom dni jsem použil klidně čtyři až pět jazyků (francouzštinu, češtinu, angličtinu, němčinu a španělštinu). Takhle výzva se mi líbila, ač se přiznám, že to bylo občas pro mozek dost náročné.

Během pobytu jsem podnikl pár výletů, třeba na nejzápadnější bod metropolitní Francie nebo do města Quimper. Také jsem navštěvoval lekce s tradičními bretaňskými tanci. Zmínil bych ještě surfování na moři, které jsem podnikl dvakrát. Jelikož jsem bydlel na vesnici, poznal jsem docela jiný život, který byl mnohem izolovanější než život ve městě. Na druhou stranu jsem měl ale větší kontakt s přírodou, což ještě umocňovalo mírné oceánské klima – přes den stačilo nosit venku mikinu, pokud nepršelo.

Poslední týden byl velmi náročný, protože byl značný zájem o mé prezentace o Česku a jeho historii. Připadal jsem si skoro jako rocková hvězda na turné 🙂. Skoro každý den jsem měl nějaký výstup. Pomyslným vrcholkem toho všeho byl nepřipravený (ale relativně zdařilý) projev na konferenci bretaňských učitelů, který jsem zčásti přednesl francouzsky, zbytek anglicky. V pátek mi uspořádali spolužáci menší rozlučku a dostal jsem několik malých dárečků od učitelů na památku. Budu upřímný – velmi mne to dojalo a budu jak na kamarády, tak na učitele vzpomínat velmi dlouho.

Protože se jednalo o výměnný pobyt, dva studenti z francouzské školy přijedou v únoru k nám, takže se na ně už teď těším. Rovněž bych chtěl velmi poděkovat všem, kteří se na uskutečnění mého pobytu podíleli (jak z našeho gymnázia, tak z Francie), zvláštní dík pak patří paní učitelce Petzuchové.

Filip Hertel, sexta